Osudy rodu Neyhauserů, tak barvitě popsané v románu Co mi báby povídaly, se dočkaly dalšího pokračování V prvním díle bába Anna a mnoho dalších postav knihy zahynulo, když Netolice zmasakrovalo císařské vojsko Na pozadí všeobecného zmaru se ale život hlásí o svá práva a přeživší pohřbívají mrtvé, zastřešují ruiny domů a snaží se přečkat zimu Časovým skokem nás nová kniha posouvá o několik let dál Celá Evropa se zmítá v osidlech třicetileté války Ta se nevyhýbá ani Netolicím Městem procházejí jednotky císařské armády, v lesích se schovávají zběhové a Netolice neuniknou ani nájezdu Švédů Neyhauserové nejsou šlechtici Jsou to sedláci, řezníci, obchodníci, porybní Lidé bez zvláštních privilegií S nimi poznáváme odvrácenou tvář války Rabování žoldnéřů, kteří si berou bez ptaní, manévry vojsk na čerstvě osetých polích, znásilňování Je třeba být neustále bdělý a když se blíží nebezpečí, popadnout děti a dobytek a utíkat do lesů Vymýšlet skrýše, aby zůstalo uchráněno alespoň to málo, co ještě zůstalo Ale přes to všechno se pořád rodí a vyrůstají děti, činorodí lidé pracují a zvelebují svoje domovy a snaží se i v tak nelehké době uchovat důstojnost a kvalitu života Takovými lidmi jsou i hlavní postavy knihy, sedlák a primas Netolic Jan Neyhauser, jeho žena Růžena se sestrou Albínou, jejich děti i Eva ze Smědče Nadějeplné i pro nás v dnešní době je, že láska si vždy najde svoji cestu Autorka, bytostně sžitá s Netolicemi, kde jako malá vyrůstala v prastarém Neyhauserovském domě, se do něj po letech prožitých v daleké Kanadě ráda vrací Postupně ho zvelebuje a v jeho zdech se může plně věnovat studiu uplynulých časů V současnosti píše další knihu, mapující ještě dávnější osudy rodu Neyhauserů, a já doufám, že se jí brzy dočkáme